Pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Na začátku zákoníku práce jsou rozebrány všeobecná ustanovení, základní pojmy a
zásady. Je rozčleněn celkově do čtrnáct částí a jeho druhá část se věnuje pracovnímu poměru. Řeší, jak postupovat před jeho vznikem, co musí obsahovat pracovní smlouva – tzv. podstatné náležitosti a jak je možné pracovní poměr změnit či ukončit. Třetí část je
věnovaná úpravě dohod o pracích konaných mimo pracovní. Další část upravuje pracovní dobu. Velmi důležité jsou zásady zaměstnavatele, které určují povinnosti pro dodržení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Odměna za práci je pro zaměstnance nejdůležitějším
aspektem jejich zaměstnání a rozebírá ji šestá část zákoníku práce. Obsahově pak navazuje část sedmá s úpravou náhrady výdajů v souvislosti s výkonem práce. Někdy nastanou na straně zaměstnance či zaměstnavatele překážky v práci a těm se věnuje část osmá a
devátá upravuje otázky dovolené. Část desátá rozebírá ustanovení, která se týkají péče o zaměstnance. V jedenácté části najdeme postup při náhradě majetkové a nemajetkové újmy. Část dvanáctá upravuje činnost odborové organizace a rady zaměstnanců. Část
třináctá obsahuje společná ustanovení a poslední, čtrnáctá část pak ustanovení přechodná a závěrečná. Zákoník práce je nejdůležitější právní úpravou při zaměstnávaní, a proto vám ho přinášíme i s komentářem.
