Nad moři a oceánem - Miloslav Pajer

Tentokrát zahrnuje koncovou fázi působení 311.čs.bombardovací peruti v řadách jednotek Velitelství pobřežního letectva RAF - Coastal Command, a to za časový úsek od června 1943 do června 1945. Zmíněný časový úsek nám pak zachycuje období, kdy peruť bojovala na moderních a mohutnou protiponorkovou výzbrojí vybavených amerických čtyřmotorových strojích Consolidated B-24 Liberator, kterými byla naše jednotka, s přihlédnutím k vysoce hodnoceným dříve dosaženým výsledkům, nakonec v Anglii přezbrojena. Ještě před koncem června byla potom na základě smluvního úvazku, jako součást britského vojenského letectva, přeřazena k Velitelství dopravního letectva RAF – k Transport Command, aby v rámci další vojenské služby v podobě leteckého mostu na Prahu zajistila přepravu našich letců, vojenských i politických osob, materiálu čs. leteckých jednotek a nakonec i československých civilních repatriantů do osvobozené vlasti.
Od června 1943 do června 1945 - v rámci spojeneckých protiponorkových opatření, nejprve v prostoru Biskajského zálivu; později, v době spojenecké invaze na normanské pobřeží Francie, v západní přístupové části Lamanšského průlivu, a na samém závěru války pak v prostoru Severního moře, se československá bombardovací peruť bezprostředně, jako jedna z jednotek britského pobřežního letectva vyzbrojených letouny velkého doletu, podílela na koncové fázi bitvy o Atlantik. Na bitvě, která byla bezesporu nejdelší bitvou druhé světové války. Trvala pět let i osm měsíců a přímo dominantním způsobem ovlivňovala průběh válečných operací nejen na západní frontě v Evropě. Válečným úsilím všech svých příslušníků bez rozdílu, až do samého konce války v Evropě, se na ní jednotka podílela bojovými akcemi proti nepřátelským ponorkám, proti německým i italským rychlým ozbrojeným obchodním lodím Blockade-runner´s – „lamačům blokády“, a dalším hladinovým plavidlům nepřítele. To vše za velmi vážného rizika nebezpečných střetů s převahou stíhačů Luftwaffe dalekého doletu.